Drazí přátelé - máme tady již 3. díl našeho příběhu jiu jitsu v Československu! V poválečném období naše Československá republika disponovala více mistry, kteří začali úspěšně působit na poli bojových umění již v dřívějších letech. Zmíním se zde o dvou mimořádně významných, kteří se zásadně podíleli na rozvoji judo v Československu a navíc měli hluboké znalosti jiu jicu a dalších bojových dovedností, které ale ve své době nemohli dostatečně propagovat kvůli změně celkové atmosféry ve společnosti. Byli politickou obětí své doby, a možná i jejich vlastní utrpení je dovedlo až k výšinám Budo.

Oba dva hluboce ovlivnil profesor Junyu Kitayama, potomek starobylého samurajského rodu, ten do Československa zavítal již v roce 1945 z Německa, kde akademicky a překladatelsky pracoval a až do své smrti pak zůstal u nás. Byl to filosof a specialista na Mahajanový budhismus, ale hlavně znalec juda, jiu jicu a dalších bojových umění na nejvyšších stupních.

Jeho tréninky v Černé ulici byly vyčerpávající - vždy dbal, aby fyzická připravenost splývala s mentální. Musíme se hluboce zamyslet nad jeho inspirativními citáty:

"Strach, to je nemoc duše, musíte se jí zbavit.“

"Největším nepřítelem kariéry každého člověka je jeho vlastní lenost. "Kéž by si lidé a národy rozšiřovali vzájemným poznáním své obzory a ve svých srdcích otevřeli dokořán okna do světa, aby zbořili čínskou zeď nenávisti a sobectví, která odděluje lidi a národy našeho těžce zkoušeného století! Pak by se zrodilo opravdové svobodné lidství a vnitřní dorozumění Západu a Východu by neslo své plody." ( závěrečný odstavec z článku Dr. Džunju Kitajama: Umění Dálného východu a jeho zvláštnosti, Nový Orient. Vol. 2, No. 8 (1947)

Svým jménem otevřel panu Vladimíru Lorencovi pomyslné dveře mezi tehdejší japonské velmistry 10 danů Mifunemu, Tomikimu a dalším. Panu Lorenz toho využil a odjel na dlouhodobou stáž do Japonska, kde se ho zmínění legendární mistři ujali. Vladimír Lorenz vzpomínal na svého učitele Kitajamu:

„Byl to první člověk, na kterého jsem narazil, který mi nezalhal jediné slovo. Vždycky říkal: Lorenz, pamatuj si: Co říkáš, to čiň! Nikdy nebuď v rozporu s tím, co říkáš a děláš. To vždycky vede do zkázy.“

Oba se snažili vychovat své nástupce, neb je to vlastně nejvyšší úkol Mistra! Nejslavnější žák od pana Zrůbka je bezesporu Zdeněk Mátl, který bojové umění na nejvyšší úrovni šíří v USA a Jižní Americe / občas i u nás v ČR a také přímo v našem dojo v Praze/:

Nezapomenutelný je i další žák Fanda Kolman, bohém a neřízená střela, který ani neposlouchal presidenta Václava Havla, když mu dělal šéfa ochrany - zato ke svému Mistru panu Zrůbkovi shlížel až s nábožnou úctou…

Od pana Lorence znám schopných a nadaných žáků vícero, nebudu jmenovat, abych někoho nevynechal, ale pocházejí z Prahy, Hradce Králové a mnoha dalších měst.

Bohužel většina z nich předané dovednosti od svých Mistrů dále již nepředávala a nechala se pohltit všední realitou života. Je to škoda, žáci od obou mistrů vlastně byli v přímé linii s největšími velmistry té doby v Japonsku. Musíme pochválit naopak žáky z oddílu Judo Bystřice nad Pernštejnem - byli to vděční a trpěliví studenti Mistra Vladimíra Lorenze a nedávno jsem se s radostí a vděkem dověděl, že ve své cestě Bude stále pokračují krok za krokem…

Mistři Zrůbek i Mátl vyhrávali judo závody v kategoriích dokonce bez rozdílu vah, při své váze kolem 60 kg! Ano, přátelé - tohle je výsledek následování učení tradičního Mistra - kdo ovládne a pochopí principy, vítězí nad každým soupeřem.