Judo se vydává na dráhu sportu - jiu jitsu si uchovává bojovou podstatu
Přátelé, pokračujeme tedy s příběhem jiu jitsu v naší vlasti, v tehdejším Československu a v Japonsku. O úbytek popularity jiu jitsu - jujutsu v Japonsku se paradoxně částečně postaral prof. Kano, zakladatel judo a jeho školy Kodokan. Prof. Kano studoval staré rukopisy mistrů různých bojových dovedností, ale i evropské úpolové sporty. Vše si pak sám prakticky ověřoval. Vytvořil svůj vlastní systém, který nazval judo.
Ju nechal stejné, ale jutsu nahradil DO. Do mělo vyjadřovat více
spirituality a jemnosti než jutsu válečnickou dovednost / upozornění - překlady nejsou úplně přesné/.
Původní styl judo byl tedy přirozeně mnohem více devastující, než je dnešní závodní judo. V roce 1886 uspořádal prefekt Tokijské policejní školy " utkání pravdy ". Vítěz měl učit svůj systém na škole. Utkala se škola juda Kodokan se školou jujutsu Tocuki. Utkání bylo velice tvrdé, mělo dojít i k úmrtí. Většinu vyhrál Kodokan. Tím se otevřely pomyslné dveře stylu kodokan judo do světa!
Záměrem zakladatele Jigoro Kano bylo judo celosvětově propagovat a tak bylo nutno styl částečně upravit, aby se maximálně eliminovala zranění a především možnost soupeře usmrtit. Poté prof. Kano jezdil po celém světě a svůj styl propagoval, šířil také i japonskou kulturu. Byl i v České republice v roce 1933. Jeho počiny by se dnes nazvali sportovním marketingem a PR.
Jeho sen došel k naplnění až po jeho úmrtí 4. května 1938 v Hikawa Maru, judo bylo zařazeno v roce 1964 mezi olympijské sporty na olympijských hrách v Tokiu a dodnes je nedílnou součástí každé olympiády. Vliv na popularitu a rozvoj Jiu jicu vždy ovlivňovala aktuální geopolitická situace a to jako na žádný jiný sport.
Po první světové válce mírová euforie utlumila zájem o bojové sporty.
Počátek druhé světové války však znamenal zásadní zlom. Armády potřebovaly dovednosti zabíjení holýma rukama. Nejlépe se k tomu hodilo... no přece japonské bojové umění jiu jicu!
Jedním z protagonistů ve Velké Británii byl William Ewart Fairbairn, který učil tzv. likvidační jiu jitsu jednotky Commandos, předchůdce dnešních speciálních jednotek známých pod jménem SAS. Měl za sebou dlouholetou praxi na ulici jako příslušník městské policie v Šanghaji. Zde se věnoval studiu asijských bojových umění, které se v kombinaci s dlouholetou praxí ze šanghajských ulic staly základem pro vytvoření vlastního sebeobranného systém s názvem Defendu. Ten byl využíván armádou při výcviku britských i jiných speciálních jednotek po celém světě. Své zkušenosti předával jak prakticky, tak formou publikací a příruček – Defendu (Scientific Self-Defence) nebo All-In-Fighting (US verze Get Tough!).
Po druhé světové válce zase nastal útlum praktikování jiu jitsu. Společnost již nepotřebovala znalosti likvidačních dovedností a tak se dala přednost sportovnímu judo jako olympijskému sportu a tím pádem se upřednostnilo politické zviditelnění daných států a jejich sportovních reprezentací.
Unarmed Combat 1941 British Home Guard WW2 Fairbairn defendu